O bílé paní

V roce 1682 bylo Račické panství intabulováno Karlu Antonínu Braidovi, o němž se vyprávělo, že má poněkud zvláštní povahu. Snad proto, že vždy dbal na to, aby mu bylo k snídani i k večeři předkládáno šest chodů jídla, i když k tabuli nebyl s výjimkou zámeckého kněze nikdo z jeho okolí zván. V podvečer, když byla hradní brána zavřena, rád sedával pod příhradkem a díval se, jak se na dolním nádvoří baví jeho služebnictvo, ke kterému patřil i hajduk Czodrazil, který dříve býval velmi obávaným lupičem. Karel Antonín hrabě Braida byl císařsko-královským tajným radou a komořím a císař Karel VI. jej měl ve velké vážnosti. Jeho manželkou byla Marie Anna Isabela, rozená hraběnka Berchtoldová, která na račickém zámku zemřela v dubnu 1719 krátce poté, co manželovi porodila krásného chlapečka, který však brzy na to zemřel. O hraběnce Berchtoldové se nám až do dnešních dnů dochovala následující pověst.

„V roce 1682 připadlo račické panství nejstaršímu synovi hraběte Braidy Karlu Antonínovi. Karel Antonín byl císařsko-královským tajným radou a komořím a císař Karel VI. jej měl ve velké vážnosti. Manželkou Karla Antonína hraběte Braidy byla Marie Anna Isabela, rozená hraběnka Berchtoldová, která byla velmi jemné a milé povahy, a proto ji všichni poddaní velmi milovali. A tak není divu, že když se krajem roznesla zvěst, že po několika letech marného očekávání se zámecký pán snad přece jen dočká dědice, všichni se spolu s paní hraběnkou z uvedeného zjištění upřímně radovali. Po několika měsících Isabela porodila útlého chlapečka, který však záhy zemřel. Pán se od této chvíle stal ještě více nevrlým a popudlivým a svou zlost si vyléval nejen na čeládce, ale i na paní hraběnce. Ta od chlapcova úmrtí stále víc a víc chřadla, až nakonec v dubnu 1719 z přemíry žalu a nedostatku lásky na račickém zámku zemřela. Za mohutné účasti lidu byla poté pohřbena v kryptě drnovického kostela, kde Karel Antonín Braida nechal zbudovat rodinnou hrobku. Krátce po smrti zámecké paní se však začaly dít na račickém zámku prapodivné věci. Služebnictvo si začalo vyprávět, že na zámku straší, protože za jasných měsíčních nocí je vidět bloudit dlouhými zámeckými chodbami průsvitnou, bíle oděnou plačící ženskou postavu.“

Pages: 1 2 3

Mohlo by se vám líbit...