O čertovi a moudrém Janovi

07

Kde se to stalo: u vesnice Sloup
Kdy se to stalo: někdy, neznámo kdy

Možná bylo ráno, možná byla noc. Ba možná bylo poledne nebo půlnoc. To šneček Krasík nevěděl. Stalo se totiž, že když se vzbudil a vystrčil hlavu z ulity, všude kolem byla tma. Ne taková, ve které se na obloze třpytí hvězdy. Byla to tma tmoucí, ta nejčernější, jakou si jen lze představit.

Nikde ani světélko, ani jiskřička. Avšak i když nebylo vidět vůbec, vůbec, vůbec nic, Krasík se nezalekl. Tušil, kde je, protože slyšel kapající vodu. I nyní mu těsně vedle hlavy spadla kapka do jakési louže či jezírka a šplouchlo to nejen pořádně nahlas, ale hned dvakrát. Poprvé ve vodě a podruhé se to vrátilo ozvěnou. Krasíkovi bylo jasné, že je v jeskyni. Určitě ve velké jeskyni, když je tu taková ozvěna. Těšil se, že snad potká nějakého trpaslíka. Možná si opět popovídá s trpaslíkem Jeskyňkářem. Ten pěkně posvítí na podzemní svět lucerničkou a bude jim spolu dobře. Jenže čas se vlekl, nedělo se nic, jen voda kapala dál a ve tmě nezazářila ani jiskra. Krasík se už začal nudit, když vtom měl pocit, že kolem něj něco rychle prolétlo. Jenže co by tu létalo? Ani sova by si do takové tmy netroufla. Myslel si, že se mu to nejspíš jen zdálo, ale pak ten podivný závan vzduchu ucítil znova. Bylo to, jako by ho někdo ovíval vějířem, nebo se těsně vedle něj zatřepetala nějaké křídla.
„Ať jsi dobrý nebo zlý, ozvi se a nestraš mě! Nebo pokud jsi zlý, tak se ani neozývej a jdi pryč. Ale raději bych byl, kdybys byl dobrý. Já jsem šneček Krasík, kamarád všech dobrých tvorů, a tak bych se rád spřátelil i s tebou.“ Krasík se snažil mluvit směle, ale hlas se mu trochu třásl.
„Opravdu bys chtěl být můj kamarád?“ ozval se kdosi tiše a mírně.
„Pokud máš dobré srdce, tak určitě. Mít dobrého kamaráda je více než najít poklad,“ řekl Krasík o něco směleji.
„Ještě nikdy jsem neslyšel tak pěkně mluvit o přátelství. Se mnou se nikdo nekamarádí. To proto, že přes den spím a létám jen v noci,“ odpověděl neznámý hlas.
Krasík znova ucítil závan. Neznámý tvor prolétl těsně kolem něj. A pak Krasík slyšel, jak ten tichý a jemný hlásek odříkává jakási nesrozumitelná slovíčka. Jistě to byla nějaká kouzelná formulka, neboť jakmile hlásek ztichl, jezírko vedle Krasíka se rozzářilo, jako by někdo pod hladinou zapálil kouzelnou lampu. Světlo se rozlilo po jeskyni a šneček Krasík uviděl netopýra. Visel ze stropu hlavou dolů, jak mají netopýři ve zvyku. Krasík překvapeně vyjekl.
„Jsem netopýr Čestmír a bydlím tady. Nevím šnečku, jak ses sem dostal, ale teď není moc času na vysvětlování. Pokud z nás mají být dobří kamarádi, musíme si navzájem pomáhat.“
„Jistě, jistě,“ přitakal Krasík. „I já si myslím, že skutečného kamaráda poznáš zejména tehdy, když potřebuješ pomoc. Pověz, jak ti mohu být užitečný. Udělám pro tebe, co bude v mých silách,“ pokračoval Krasík, protože tušil nějaké dobrodružství. A nemýlil se. Netopýr Čestmír ještě chvilku tiše visel, jako by přemýšlel, co říct, ale pak se rozpovídal.
„Jsme v jeskyni pod skalami blízko vesnice Sloup. Je to krásná vesnice, v níž bydlí mnoho dobrých lidí. Mezi nimi i odvážný mládenec Jan, který se jednou rozhodl vylézt na vysoké skály. Nevěděl, jestli se mu to podaří. Bál se, že pokud nahoru nevyleze, tak se mu ostatní mládenci i dívky vysmějí.
Chtěl si to nejprve vyzkoušet, a proto začal na ty skály šplhat v noci potmě. Dostal se až nahoru a radoval se, že zítra tam vyleze znovu, ale tak, aby ho ostatní viděli a chválili ho, jak je obratný. Jenže když pak lezl dolů, uklouzla mu noha. Kdyby se nechytil skalního výstupku, už by ležel rozlámaný dole na silnici.
Takhle tam zůstal viset, držel se jen rukama a nevěděl, co dál. Už ho začaly opouštět síly, když se na skále zjevil čert. Byl ošklivý, s rohy a plamennýma očima, které nevěstily nic dobrého.“
„Čert? Ten skutečný z pekla?“ lekl se Krasík a srdce se mu rozbušilo.
„Přesně tak, ze samotného pekla,“ přikývl netopýr Čestmír a vyprávěl dál. Čert prý Jankovi nabídl, že mu pomůže. Měl však podmínku. Pokud ho zachrání, dá mu rok života, a pak ho vezme navždy do pekla. Prý se to vyplatí, protože jinak Jan spadne dolů a bude po něm. Takto si ještě užije aspoň rok.
Mládence Jana zmáhal strach. Věděl dobře, že s čertiskem žádné prosby nepohnou, ale do pekla se mu také nechtělo. Řekl tedy, že souhlasí, ale má podmínku. Až si pro něj čert za rok přijde, dostane úkol. Pokud jej splní, může si Jana vzít do pekla. Ale pokud jej splnit nedokáže, nechá Jana na pokoji.
Čert se smál, až se za břicho popadal. Prý co má Janek co smlouvat. Jde mu o život a ještě si klade podmínky. Nakonec však souhlasil. Řekl, že není úkol, který by čert nezvládl. Má přece více síly než celé vojsko a zná kouzla, o jakých se lidem ani nesnilo. Když se oba dohodli, čert Janka popadl a seskočil s ním na zem. Člověk by se polámal, raději ani nemyslet, ale pro čerta to byla hračka.
Když ho postavil na trávu, zopakoval dohodu. Přesně za rok přijde a Janek mu dá úkol. Pokud ho čert nesplní, mládenec Jan bude mít od něj navždy pokoj. Pokud jej čert splní, vezme si Jana do pekla. Podali si na to ruce a každý šel svou cestou.
„Budu hádat. Dnes je to přesně rok a čert si pro Jana každou chvíli si přijde. Je to tak?“ zeptal se Krasík.
„Skoro jsi uhodl,“ přikývl netopýr Čestmír. „Čert už tu totiž byl. Jakmile se setmělo, mluvil s Janem pod skalami. Mládenec Jan čertu přikázal, aby přinesl obrovskou skálu, hotové skalisko z Krkonoš, a položil ji doprostřed vesnice. Musí to však stihnout dřív, než ráno zakokrhá první kohout. Čert se smál, prý co je to za úkol, že to zvládne i malý čertík. Pak vyskočil vysoko, až někam za hory, a byl ten tam. Nejspíš se brzy vrátí i s tou skálou, Jan prohraje a čert si ho odnese do pekla.“
„A co chceš udělat? Jak ti mohu pomoci?“ ptal se Krasík. Věděl, že toto bude dobrodružství, na jaké nezapomene.
„Vynesu tě před jeskyni. Tam tě položím na zem a počkám, až z Krkonoš poletí čert se skálou. Pokusím se mu létat před očima, abych mu překážel a zmátl ho. Nevím, jestli to pomůže, ale musím to zkusit. Pokud by mě čert praštil a já bych spadl na zem, až bych se celý polámal, odtáhni mě prosím do jeskyně. Tady se mohu léčit,“ žádal Krasíka netopýr Čestmír.
„Jsi velmi odvážný. Opravdový hrdina. Slibuji, že pokud bude třeba, udělám, jak si přeješ,“ prohlásil Krasík odhodlaně. Pak netopýr Čestmír vzlétl, chytil šnečka Krasíka a letěl s ním jeskynními chodbami a chodbičkami, až vylétli otvorem ven pod hvězdnou oblohu nad lesem. Nakonec přistáli na louce. Byla noc, všichni lidé už dávno spali, pouze na trávě seděl mládenec Jan. Čekal, kdy se objeví čert i se skálou z Krkonoš. Bylo vidět, že se mládenec čerta bojí, ale zároveň se zdálo, že cosi chystá. Nikdo však nevěděl co.
Krasík by s ním rád promluvil, jenže člověk řeči zvířat nerozumí. A tak šneček všechno jen napjatě sledoval: mládence Jana, který seděl a čekal, i netopýra Čestmíra, který létal oblohou připraven na boj s čertem.
Hodina střídala hodinu, už i nebe začalo pomalu blednout a hvězdy zhasínaly, ale čert nikde. Krasík doufal, že se mu něco přihodilo, nepřijde a mládenec Jan sázku vyhraje. Vtom oblohu proťala ohnivá čára. To čert tak spěchal, až za ním hořelo, a bylo vidět, že na zádech nese pořádné kusisko skály velké jako hora. „Krasíku, drž mi palce!“ zakřičel netopýr Čestmír a letěl proti čertovi. Krasík chtěl odpovědět, že šnek přece žádné palce nemá, ale ohromením se nezmohl ani na slovíčko. Viděl netopýra Čestmíra, jak čertu krouží kolem hlavy, brání mu ve výhledu a čert se pořádně vzteká. Čert však nezpomalil a už byl blízko vesnice, takže to vypadalo, že mládenec Jan sázku prohraje. V tu chvíli se však stalo něco nečekaného. Kde se vzal, tu se vzal, odkudsi zpoza hor přiletěl obrovský palcát a trefil čerta rovnou do hlavy.
„Au!“ zařval čert, až se zem zatřásla, a chytil se za bouli, která mu okamžitě naskočila. To však neměl dělat. V tu chvíli se země zatřásla podruhé. Když se totiž čert chytil za hlavu, pustil tu obrovskou skálu, která s rachotem dopadla na zem. I čert spadl. Stále si držel bolavou bouli a křičel, až z toho zaléhalo v uších. Když na chvilku zmlkl, aby se nadechl, slyšeli všichni, jak ve vesnici zakokrhal kohout.
„Vstávej čertisko, sázku jsi prohrál.“ Mládenec Janek k čertu přistoupil a viděl, že se rohatý až třese vzteky. „Jaká síla to po mně mrštila ten palcát? Kdo ti pomáhal, mluv!“ rozčiloval se čert, ale mládenec Janek mu klidně odpověděl. „Porazit tě není snadné. Lidská síla na to nestačí, ale lidský rozum ano. V Krkonoších žije dobrý duch hor Krakonoš. Hlídá je před pytláky, chamtivými hledači pokladů a vůbec před každým, kdo horám ubližuje. Má nadlidskou sílu a já jsem věděl, že si nenechá z lesů beztrestně ukrást tak velkou skálu. Sice tě nenachytal, když jsi mu ji bral, ale jeho palcát tě dostihl a trefil. A jak vidím, trefil přesně. Zakokrhal kohout a ty jsi skálu do vesnice nedonesl. Sázku jsi prohrál, a já tak s tebou do pekla nejdu. Teď už mi musíš dát navždy pokoj. Tak jsme se dohodli, tak to i platí.“
„Platí, platí,“ mumlal si čert pod nos, pak vstal a dupl. Ze země vyšlehly jiskry a čert zmizel.
Mládenec Jan se podíval nad hory. Právě vycházelo slunce a šneček Krasík věděl, že je to snad nejkrásnější ráno v Janově životě.
Když mládenec Jan odešel do vesnice Sloup, k šnečkovi Krasíkovi přiletěl netopýr Čestmír. „Čestmíre, jsi tak odvážný a statečný, opravdový hrdina. Jsem opravdu šťastný, že jsi můj kamarád,“ řekl Krasík.
„Bylo to snazší, když jsem věděl, že jsi tady. Měl jsem jistotu, že kdyby se mi něco stalo, odneseš mě do jeskyně, abych byl v bezpečí. Je dobré mít kamaráda, na kterého se lze spolehnout,“ usmál se netopýr Čestmír.
Oba by si rádi ještě dlouho povídali, ale slunce stoupalo po obloze stále výš a výš a to je chvíle, kdy netopýři odlétají spát do svých skrýší. Netopýr totiž, jak řekl Čestmír, přes den spí a létá v noci. „Měj se hezky, Krasíku, ty můj dobrý kamaráde,“ rozloučil se netopýr Čestmír. „Měj se hezky i ty, Čestmíre, nikdy na tebe nezapomenu,“ rozloučil se i šneček Krasík a Čestmír odletěl do tmavé jeskynní chodby. I Krasík už chtěl vlézt do ulity. Avšak dříve než tak učinil, pohlédl naposledy na skalisko, které tady upustil čert. Byl to opravdový obrovský skalní útes. Vysoký, vysokánský, čněl nad všechny ostatní skály. Krasík dobře věděl, že tam zůstane už navěky jako památka na to, jak chytrý mládenec Jan přelstil čerta z horoucích pekel.

Líbilo se ti, jak se šneček Krasík setkal v jeskyni s netopýrem Čestmírem? Nuže věz, že pokud navštívíš městys Sloup, můžeš se do těch jeskyní sám podívat. Uvidíš podzemní jeskynní dómy, chodby a propasti. Jsou to místa, kde žila pravěká zvířata jako medvědi, ale i pravěcí lvi a hyeny. Sloupsko–šošůvské jeskyně jsou opravdu krásné. Dokonce tam můžeš vyrazit na historický okruh s průvodci v dobových kostýmech, kteří ti budou vyprávět spoustu zajímavých a humorných příběhů z dávných i nedávných dějin. Jeskyně jsou otevřené od března do listopadu.
Když se tam vydáš, můžeš vidět i tu skálu, kterou čert nedonesl do vesnice a upustil ji na zem. Je to nápadná skála nedaleko jeskyní a jmenuje se Hřebenáč. Poznáš ji i podle toho, že na jejím vrcholu stojí velký kříž.
Ze Sloupu vede několik cyklostezek různými směry, jedna z nich slouží i milovníkům in-line bruslí.

Mohlo by se vám líbit...