O Janu Mundym

„Mundy přišel z cizí země jako nezámožný soukenický tovaryš. Jda okolo Švarcovny, uviděl v bahně vězeti vodní pannu, která si z něho nemohla pomoci. I výtáhl ji z něho a vhodil do proudu. Z vděčnosti prorokovala mu mnoho štěstí. A také se mu to vyplnilo. Ve válkách francouzských dodával vojsku sukno, a tak si pomohl ke statkům.“

Další pověst o Mundyho obrovském majetku, nazvanou O mastných hrncích, zaznamenala Vlasta Pásková z Račic.

„Za vlády Marie Terezie docházel do kláštera v Zábrdovicích za svým krajanem na návštěvu často chudý soukeník, rodem Vlach z Porýní, Vilém Mundy. Onen mnich, chtěje se svému příteli pochlubit bohatstvím kláštera, ho provázel po celé klášterní budově. Při té příležitosti mu také v kuchyni ukázal několik hrnců naplněných máslem. Když je zvědavý Mundy potěžkal, okamžitě jej napadlo, že jsou příliš těžké na to, než aby v nich bylo uskladněno jen pouhé máslo. Když pak Josef II. klášter, prý na radu samotného Mundyho, který mu prozradil, že je v něm ukryté nesmírné bohatství, zrušil, hrnce, o které neměl nikdo zájem, Mundy koupil a rázem zbohatnul. Pod máslem prý byla skutečně ukryta spousta zlaťáků. Toto lehce získané bohatství mu pak přineslo i povýšení do baronského stavu a hrad Veveří, který učinil svým sídlem. Když pak v roce 1805 zemřel, zanechal svým potomkům obrovský majetek. Bůh však na jeho proradný skutek nezapomněl. Když byla po smutečních obřadech převážena Mundyho rakev s jeho tělesnými ostatky do hrobky v Říčanech, strhla se z ničeho nic najednou hrozná bouře s vichřicí. Oblohu rozťal ohnivý blesk, který zasáhl pohřební vůz. Mundyho rakev se s obrovským rachotem zřítila k zemi. Jeho bídná duše nenalezla ani po smrti pokoje.“

Pages: 1 2 3 4 5 6 7 8

Mohlo by se vám líbit...