O Janu Mundym

„I na kouřimském panství, náležejícím v minulosti městu Brnu, vypytlačili sedláci po roce 1848 skoro všechnu zvěř. Zrušením roboty byli zbaveni posledních pout k vrchnostem a hned se stali pantáty. Byli na svůj selský rozum pyšní, a proto se cítili na koni. Se sousedy bezzemky a chalupníky se nesnášeli. Ten, kdo neměl pole, nemohl mít pušku a nesměl chodit na hon. Zkrátka, sedláci byli najednou sami sobě vrchností. Podle toho také vypadaly lesy, a zvláště myslivost. Za 10 let po vydání konstituce nebyli zajíci, bažanti, srnčí ani ostatní velká zvěř.
Kouřimská vrchnost, brněnská městská rada, byla z toho nešťastná, protože ani lesní, ani milostpáni radní neměli žádnou pořádnou „loveckou kratochvíli“. Odněkud se dověděli, že na račickém panství našli za vystřílenou zvěř náhradu. Proto se rada pro vnitřní Brno, jež tehdy spravovala kouřimské panství, obrátila počátkem roku 1859 na nadlesního Klementa Czecha do Račic o radu. Ten odpověděl 18. 2. 1859 pánům radním z Brna, že v Račicích se pokoušejí již po tři roky s úspěchem pěstovat v lesích slepice.
Nadlesní zdůrazňoval, že pro lesní chov slepic je nutné zvolit v lese správné místo na sluneční straně, chráněné proti severním a západním větrům. Slepice a kuřata měla být v hustém mlází chráněna proti dravcům. V mlází nacházely také dost potravy. Slepice bylo podle Czecha nutné hlídat jako bažanty. Kuřata měla být po celý den venku a jen na noc se měla uzavírat. Přikrmovat stačilo dvakrát denně.

Pages: 1 2 3 4 5 6 7 8

Mohlo by se vám líbit...