O Janu Mundym

Městská rada souhlasila s ředitelovým návrhem a doplnila jej rozhodnutím, že na podzim se drůbež pochytá a dá přezimovat pod dozorem mladšího myslivce v Kuřimi do dřevníku a na jaře že se opět vypustí. Bylo nařízeno, aby se do dřevníku pustil mezi slepice bažant, protože věřili v možnost křížení bažanta se slepicemi.
Kohouti se mezi sebou asi hodně vyvraždili nebo je vášniví nimrodi postříleli. Jenomže nimrodi bouchali vesele i do slepic, protože v dubnu 1860 už zbylo jen 47 slípek a 2 kohouti. Ředitel panství nadával, že slepičí zvěř stojí moc peněz a působí mnoho starostí personálu a není to vůbec žádná honební zábava. Záleský zoufale prosil, aby se stav přespočetných slepic co nejdříve snížil jejich mimořádným odstřelem.
Slepice měly být ponechány v lelekovském revíru do konce roku 1860, a pak se měl na ně uspořádat závěrečný hon. Celá ta nepodařená myslivecká paráda se měla koncem roku 1860 ukončit závěrečným vyúčtováním, ale opravdový konec experimentu byl docela jiný a nečekaný. Ráno 21. září 1860 přišel lelekovský pantáta lesní při obchůzce na kontrolu slepičí bažantnice. Překvapilo jej nápadné ticho a zavřený kurník. Hajný, který měl slípky hlídat, nikde. Lesní Frank vypáčil vrátka kurníku a žádné slepice nenašel. Byly ukradeny. Místo slepic našel v kurníku svázaného hajného. A aby hajný nepoznal, co se se slepicemi děje, byl vězněn v úplné tmě. Zloději zakryli okna kurníku chvojím, takže vězeň ani nemohl sdělit, kolik zlodějů bylo. Lesní personál zjistil, že několika vyděšeným slepicím se přece jenom podařilo uprchnout do volného lesa. Páni radní, nešťastní nad nezdárnými slepicemi, nařídili uprchlé slepice pochytat a odevzdat je živé městskému sekretáři Geislerovi.
Tak skončila slepičí zvěř na Brněnsku a jen mezi lidmi se na určitý čas udržela památka v pojmenování místa, kde stávala slepičí bouda. Říkali tam U slepičárny.“

Z knihy pověstí PhDr. Dagmar Stryjové
Pokog swaty u nas panug

Pages: 1 2 3 4 5 6 7 8

Mohlo by se vám líbit...