Pláteník rytířem

Tam, kde se úrodná Haná ponenáhlu zvedá v první kopce a kopečky Drahanské vrchoviny, leží obklopen kol dokola hlubokými lesy někdejší městys Račice, jemuž po staletí vévodí z daleka viditelná budova pyšného račického zámku, která je opředena mnoha tajuplnými příběhy. Jeden z nich, vycházející ze skutečné události, zachycuje i následující vypravování:

„Po vítězství císaře Ferdinanda II. nad odbojnými českými a moravskými stavy byly Račice po náhlé smrti posledního českého majitele zámku Hanuše Petřvaldského z Petřvaldu zkonfiskovány a roku 1623 prodány za 80 000 kop míšeňských Karlu Villingerovi ze Schönsperka. Ale jako kdyby kletba lpěla od této chvíle na rodinách nových majitelů. Nebylo již více štěstí ani pokoje pod zámeckou střechou a nelítostný osud jakoby ani nechtěl splnit poslední Hanušovo přání hlásané dodnes velikými literami ze zámeckého podstřeší svému okolí: Pokog svaty u nas panug! Těžké choroby, vymírání bez potomků, neshody, sváry a soudy mezi dědici přiváděly majitele zámku na mizinu a panství přecházelo stále do nových a nových rukou.
Začátkem ledna roku 1802 se opět konala na račickém panství dražba, již druhá ve dvou letech. V dražební síni se shromáždilo mnoho šlechticů v nejvybranějších oděvech a skvělých uniformách. Po jednom přistupovali ke stolu a skládali dražební komisi předepsané vadium (zálohu). Náhle nastal mezi přítomnými ruch. S údivem a štítivě hleděli, jak se ke dražebnímu stolu dere člověk v ošumělých šedých šatech a neforemných botách. Jen pevné rysy jeho obličeje mluvily o tvrdém životě a ocelově šedé oči říkaly, že jejich majitel ví, co chce, a vždy za tím tvrdě jde. Ani ho skoro nechtěli pustit před komisi, neboť nevěřili, že by ten ošumělec mohl kupovat zámek a panství. Na otázku, chce-li se účastnit dražby, kývl hlavou, vylovil ze záňadří velkou odřenou koženou tobolku a vysázel z ní na stůl 30 tisíc zlatých vadia. Přítomný písař poté zapsal do seznamu uchazečů o koupi panství pláteníka Hušku z Litomyšle. A ten za dražby statečně přihazoval na každé podání nastrojených pánů tak, že mu bylo nakonec panství Račice přiklepnuto za 350 tisíc zlatých. A aby prý nebyl majitelem šlechtického velkostatku pouhý pláteník, byl mu udělen predikát Ritter von Račicburg.“

Pages: 1 2

Mohlo by se vám líbit...