POSLEDNÍ PÁN Z BOSKOVIC

Rozmařilým a nákladným životem pan Šembera velmi zkrátil jmění své a seznal, že dcerám svým nezanechá takových statků a bohatství, jak by si byl přál, což působilo bolest i starosti jeho otcov­skému srdci. I přemýšlel, jakby dědictví jejich zvětšil a zejména jakby neblahou závěť svého předka, v nepředložené chvíli prý minoritům učiněnou, neplatnou učinil. Tato závěť činila poslednímu svého rodu největší starosti.

Pan Šembera cítil se velmi churav a byl velmi sláb. Věděl, že života jeho bude již namále, a proto tím více ho tížila ona starost o vezdejší jeho statky a budoucnost milovaných dcer.

Seděl v kožené lenošce blíže krbu, v němž plápolal vesele oheň, šíře příjemné teplo v komnatě. Nic­méně pan Šembera byl pro churavost zimomřivý, a oděn v lehký kožich domácí, ještě kázal přinésti teplou pokrývku, kterou si přikryl kolena.

Dlel tehdy na svém hradě v Boskovicích, ale chystal se odejíti na zámek Bučovický, kde obyčejně přezimoval. Vedle pana Šembery stál stolek pokrytý listinami, v nichž se probíral, jež třídil a do pořádku uváděl. Mělť plno práce s tím, neboť dluhů bylo ještě mnoho, ačkoliv již na zaplacení jich mnohý pěkný statek byl odprodal. Když byl s uspořádáním hotov, podepřel se v lenoch a zahloubal se v myšlenky. Přemítal o osudné závěti, jejíž opis ležel před ním. Jak jen naložiti s touto listinou, jejíž originál chovali v klášteře? Myšlenka honila myšlenku. Nic ho nenapadlo kloudného. Jeho zraky nepokojně bloudily po komnatě, a konečně se zahleděl do ohně v krbu. Pozoroval, jak dohořívá kus dřeva a shýbnuv se, přiložil nové poleno, které s praskotem vzplálo.

V očích churavého pána na Boskovická a Bučovicku zakmitlo světlo, jako by se byl plamen z krbu v nich byl odrazil. A bledé tváře páně Šemberovy vzplanuly nachem, když zvolal sám pro sebe: „Ha! — Již to mám — již to mám!“ Jako by do jeho nemocných údů byl nový život zaproudil. Zazvonil a kázal podati pergamen, brk a černidlo.

Pages: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12

Mohlo by se vám líbit...